“Tak proti tomuhle split singlu nemůžu říctkřivýho slova. Začnu u obalu, kterej ve svý úsporný jednoduchosti vypadá fakt luxusně – přední i zadní straně skládacího třípanelovýho kartonukraluje Nešova kresba (jedna z těch hodně povedených) a veškerej potiskje provedenej v matně stříbrné barvě na černým podkladu. NAKOT na svojistranu nacpali tři ze svých nejlepších songů v čele se závěrečnou hymnou „1999“. Jejich muzika není nijak převratná ani příliš komplikovaná(však je to ale taky všechno punk, do piče… a tohle je Drunk Nach Ostenkurva, žádnej Spark nebo Metal Hammer!) Nasranej a přímočarej raw punkhardcore s pořádnou omáčkou 80./90. let. Přesto mi přijde jejich pojetídost svojský a rozeznatelný. Jednak zvuk – zcela srozumitelnej akvalitní a přitom dostatečně syrovej a kouzelně nemoderní. Dostspecifický jsou bicí (jak zvukem tak stylem hraní) a především kytara,která během krátkých krkolomných sól vždycky vystoupí nad povrch a máneskutečně kulatej, staromódní zvuk. Už mi k tomu chybí jen ty starý,spirálovitě točený kytarový kabely ve stylu drátů od telefonníchsluchátek. Fakt! Normálně zvuk jako měl Brian May z QUEEN! Nešůvpěveckej projev je svým těžkopádným frázováním taky dost originální a vkombinaci s kytaristovým frackovským křikem v refrénech to zní zkrátkadokonale. Podtitul této desky je „Balkánská antikapitalistická DIY punkkonspirace“ – druzí spiklenci DYSPNEA tedy pocházejí z Řecka a hrnoutemnej špinavej crustpunk, kterej mě svým zvukem i rytmem evokujezapomenutej, avšak v jistých kruzích takřka legendární bratislavskejprojekt jménem AVGRUND. Jako kdybyste vzali švédskej d-beat hardcore 80. let typu raných AVSKUM nebo AGONI a nahráli ho na čtyřstopáku někde vesklepě o polovinu pomaleji a přimíchali k němu onen smutnej, nostalgicky melodickej nádech norskýho black metalu. Snad by se dalo sáhnout posrovnání i k některým současným crust’n’rollovým bandám ze Španělska.Jediná škoda je, že anglický překlady původních řeckých textů na obalejsou dost bídný, takže z nich jde vydedukovat spíš jen torzo významu,než detaily jednotlivých řádků. Každopádně musím říct, že svýmradikálním DIY přístupem a snahou co nejmíň přistupovat na kompromisy se světem byznysu, oficiálních médií (včetně např. MySpace a podobnýchnovinek) se mi tahle kapela a potažmo i značná část řeckých (podobnějako i španělských) punkových kruhů zdá zatraceně sympatická a hodnázájmu a podpory. Dávám 9 z 10-ti! Tuším, že jeden kus by měl ležet veVoltage.”
Paaya / Drunk Nach Osten“
