Minulá čísla Existence se ve svých hlavních tématech věnovala především protestním hnutím tak, jak se postupně objevovala po celém světě: studentské protesty v Británii (Existence 1/2011), nepokoje na severu Afriky známé jako Arabské jako (2/2011), hnutí 15. května ve Španělsku (3/2011), nepokoje a rabování v anglických městech (4/2011), hnutí Occupy ve Spojených státech (1/2012). Protesty neutichají a dá se čekat, že z jara roku 2012 naberou druhý dech. Neutichají stejně tak, jako nemizí důsledky krize současného globalizovaného kapitalismu, na které doplácejí právě ti dole. Vlády po celém světě prosazují škrty ve výdajích na sociální služby, zdravotnictví, školství apod. Privatizují, deregulují, dělají prostě vše tak, jak si přejí především banky, soukromé investiční fondy a nadnárodní finanční instituce.
I u nás si lze všimnout čehosi, co bylo ještě před několika lety výsadou malých skupinek radikálů. Někteří lidé začínají zjišťovat, že současný systém je nereformovatelný, že parlamentní demokracie už nemá dávno s demokracií nic společného a že kapitalismus je tu jen a pouze kvůli generování zisku pro úzkou ekonomickou elitu. Politici jednají v zájmu této elity, proti lidu, i když tvrdí, že ve jménu lidu a z jeho pověření. Tyto skutečnosti se po příchodu krize staly čím dál zjevnějšími. Odpovědí je odstranění systému. S tím ale také souvisí hledání alternativ, a to jak budoucích, tak těch „tady a teď“.
Toto číslo Existence jsme se rozhodli věnovat právě hledání alternativ, a to konkrétně na pracovišti. Alternativ, které mohou některým pracujícím zajistit to, že budou mít práci, a zároveň to, že o této práci budou svobodně a v souladu s ostatními kolegy rozhodovat bez přítomnosti jakýchkoliv nadřízených orgánů a šéfů. Právě obecné otázce hledání alternativ v dnešní době a obsahu pojmu svobodné práce se věnuje úvodní článek hlavního tématu „Pracoviště pod samosprávou“.
V našem prostředí má silnou tradici družstevní spolupráce. Žel nacistická okupace a následný nástup bolševiků družstevní hnutí naprosto rozvrátily. Připomeneme si tedy kořeny družstevnictví a některé formy, jichž může nabývat. Zastavíme se u průkopníků družstevnictví v anglickém Rochdalu a připomeneme si jedno z prvorepublikových družstev, které se věnovalo vydavatelské činnosti a neslo příznačný název Družstevní práce.
Z minulosti se následně přeneseme do 21. století a přiblížíme si dění, které následovalo po propuknutí ekonomické krize v Argentině v roce 2001. Právě tam byly mnohé podniky opuštěny kvůli nerentabilitě svými původními vlastníky, aby byly následně obnoveny přímo zaměstnanci, kteří opět rozjeli výrobu. Přes dvě stovky tzv. rekuperovaných podniků funguje v této zemi do dnešních dnů. Na to, jak tyto podniky fungují, jak probíhají rozhodovací procesy a jakým věcem musí čelit, jsme se zeptali studentky, která v jedné z obsazených továren prováděla výzkum, při němž byla přímo zapojena do výrobního procesu. Desetiletou bilanci argentinské reakce na krizi pak shrnuje článek od Francescy Fiorentini „Que se vayan Todos“.
Evropskou zkušenost se samosprávou pracujících zprostředkuje text od Andreje Grubaciće, který pojednává o boji dělníků ze srbského Zrenjaninu, a informace o nemocnici pod kontrolou zaměstnanců v řeckém městě Kilkis.
S hlavním tématem úzce souvisí i následující články. Jeden je o bratislavském sdružení Tribus, které funguje jako pojišťovna pro černé pasažéry v městské hromadné dopravě. Další přibližuje „bramborovou revoluci“, která se v prvních měsících tohoto roku začala rozšiřovat ze severního Řecka a je reakcí na snižující se příjmy v důsledku vládních škrtů. Spočívá v organizování přímého prodeje od zemědělců spotřebitelům, čímž je vynechán mezičlánek v podobě supermarketů, které doteď vydělávaly jak na výrobcích, tak na konzumentech.
S tématem koresponduje i pravidelná rubrika „Osobnosti hnutí“, která je tentokrát věnována Františku Modráčkovi, jenž byl v mládí anarchistou, později sociálním demokratem a nakonec zbytek života věnoval propagaci myšlenky družstevnictví.
Aktuální dění u nás začíná pravidelným čtvrtletním přehledem veřejných akcí antiautoritářského hnutí „Kvartál“, na nějž navazují reportáže doplněné o prohlášení k akcím, během nichž byly v ulicích Plzně a Prahy rozvěšeni oběšenci – symbolické oběti kapitalismu, a k protestnímu happeningu zaměřenému proti snobskému plesu v opeře. Článek „Týden občanské (ne)poslušnosti“ se zaměřuje na studentské protesty, které se konaly na přelomu února a března, a text „Čistá alternativa“ přibližuje kampaň za svět bez skládek a spaloven. Svým prohlášením se představuje nový pražský infoshop Salé. V rozhovoru, který již vyšel na webu antifa.cz, odpovídá na otázky ohledně svého případu a svých postojů Roman Smetana, odsouzený za pomalování plakátků politických stran.
Článkem od Marcely Salas Cassani si připomeneme 18. výročí zapatistického povstání, u jehož příležitosti se konala v jihomexickém Chiapasu mezinárodní konference „Planeta Země: Antisystémová hnutí“.
V rubrice „Teorie“ si představíme antropologa Pierra Clastrese a jeho knihu Společnost proti státu a Michael Albert, známý především jako propagátor participativní ekonomiky, se zamyslí nad směřováním anarchismu na počátku 21. století.
Po teorii následuje trochu odlehčení při rozhovoru s undergroundovou kreslířkou Isy Morgenmuffel nejen o její komiksové tvorbě.
Závěr časopisu je již tradičně věnován posledním číslům nástěnných novin A3 a recenzím na publikace antiautoritářského hnutí, nyní se zvláštním přihlédnutím ke knize, která mapuje počátky anarchopunku.
Přejeme příjemné čtení.
(40 stran formátu A4, cena 40 Kč)