Čas od času vás překvapí deska, kterou jste nějakou dobu přehlíželi a až se zpožděním pak zjistíte, že to byla chyba. LP Pahaa Verta je toho příkladem. Jméno, které jsem už nějakou dobu registroval, ale z neznámého důvodu míjel až do okamžiku, kdy mi dorazil balíček ze země tisíce jezer.

Od prvního tónu tu do uší naperou smršť super rychle zahraného hardcore punku s přehršlí energie, došperkovanou punkovým feelingem a riffy. Najdete tu odkazy na kapely z první půle osmdesátých let, ale ještě více na celý hardcore punk revival z přelomu tisíciletí. Divoké vypalovačky občas střídají songy ve středních tempech s více punk vyzněním a vše pojí dohromady křičený zpěv v rodném jazyce. Ten je někde na pomezí klasických raw punk kapel z jejich rodné země, 80’s jihoevropskou školou a inspirací v japonském hardcore. Výsledek svou intenzitou a nasazením někdy vzdáleně evokuje takovou finskou variaci na Los Crudos, což rozhodně není pohana.

Co si budeme namlouvat, tohle tu už bylo tisíckrát a v konečném důsledku, zda je daná deska něčím zajímavá, spočívá pouze v tom, nakolik se autorům podařilo do nahrávky vtisknout dostatečnou porci vlastní osobnosti a dát celku nový ksicht. Pahaa Verta patří k těm, kterým se to daří, navíc se slušně vyváženým poměrem divoké syrovosti a poctivou dávkou citu pro klasické tří akordové melodie. LP na 45 otáček jede jako namydlený blesk a nějakou prapodivnou shodou okolností v TV zároveň běží dokument o Finsku za druhé světové války. Zábavná náhoda, která s muzikou Pahaa Verta nikterak nesouvisí, ale jako soundtrack k černobílým záběrům finských tanků ženoucích se sněhem po Karelských pláních nahrávka funguje docela efektně.

Pokud vás baví opravdu rychle zahraný punk, ženoucí se vpřed na nejvyšší otáčky s deskou Pahaa Verta se nedočkáte zklamání, k tomu tu najdete čitelný zvuk a dostatek chytlavých nápadů, takže nedojde k tomu, že by se z nahrávky mohla stát jen bezduchá smršť bez nápadu.