Je těžký psát recenzi na kapely, který žerete. Hellshock jsou toho příkladem. Tuhle portlandskou smečku prostě hltám. Nikdy nemám dost. Dokázal bych poslouchat jejich kompletní tvorbu celej den v kuse dokolečka. Stejně jako bych dokázal čumět na všechny díly Star Wars nebo kompletního Pána Prstenů… ehm ehm.
Podzimní koncert na 007 byl jako bonus, třešnička na dortu k jejich nové desce. O desku se postaral v poslední době čím dál víc aktivní label z Itálie – Agipunk. Kucí kolem Boryse chrlej jednu desku za druhou. Co deska to skoro poklad. Únavný kecy o desce samotné si nechávám na dýl jo? Stejně to budete všichni znát… hrubej crust, nasáklej old school death metalem alá Bolt Thrower / Dismember, s atmosférou Amebix nebo Axegrinder. Takže namíchej smrtící drink těch top kapel z konce let 80. a začátku 90. Přidej hutnej kvalitní zvuk a podivej co tu máme – Hellshock. Celý album bylo nahraný během jejich japonského tour.
Kapela, která si vzala z každýho jmenovanýho vzoru to nejlepší a přidala k tomu všemu punkový nasazení. Na poslední desce je v některejch válech (Tell Me It Ends Well) obzvlášť slyšet inspirace ve starších albech Bolt Thrower (kurva mám z toho mrazivej pocit). Valivý houpavý pasáže s přesnou palbou Keithových bicích. Žeru jim to i s rybářskou stoličkou. Na albu je jenom” osm songů. Všechny vály jsou poměrně dlouhý, ale stejně máš někdy pocit, že je to málo a pokyvovat hlavou bys klidně mohl ještě další hodinu. Nebo dvě…
“