Repress na zeleném vinylu.

Pro všechny fanoušky dávno zapomenutých kapel jako jsou Scatha, Sedition atp. je tady debutní velká deska irské kapely Bacchus, která si vzala to nejlepší právě od zmiňovaných legend a dosadila to do moderního zvuku kapel jako Kylesa (stará) nebo From Ashes Rise. Anebo taky jak jsem někde četl Neurosis na amfetaminu …

Recenze z Periferia:
Hurá! Po delší době opět kvalitní epický crust, kráčející ve stopách Tragedy nebo His Hero Is Gone. Irští Bacchus po split EP a samostatném CDEP, vypustili do světa svoje první velké album.

Je svatá pravda, že jednu dobu toho bylo moc. Všech těch klonů a napodobenin originálu v podobě Tragedy atp. Mám takovej pocit, že se ale konečně zrno oddělilo od plev. Jepičí životy těch desítek kopírek vzaly za své. Zůstaly jenom kapely, který tu temnotu maj v sobě. Spousta těch temněhardcorových kapel (respektive členové rozpadnuvších se kapel) se přetransformovala do dneska tak populárního osmdesátkovýho hardcoru a je v podstatě klid. Pro irský Bacchus tak přišel čas, kdy vydat debutní velkou desku. Osm válů s perfektním zvukem. Precizně zahranej d-beat / crust s vyhrávkama a pasážema jak vystřiženejma od starý Kylesy nebo Neurosis (kdyby hráli crust). Temná, zeminou a zimou vonící atmosféra, která je podtržená luxusním artworkem od Scrawled designs (http://scrawleddesign.blogspot.com). Na obalu je keltská bohyně Cailleach, jednooká bohyně zimy, představující zkázu a smrt. Škoda, že tahle deska vyšla v létě (haha). A když už jsme u toho, že Bacchus jsou z Irska, mám takovej mlhavej pocit, že pro kapely právě z týhle země (a pár dalších ..) je to něco jako samozřejmost nebo naprosto přirozená věc hrát přesně tenhle typ temný hudby s odkazem na historii a přírodní národy, který jsou součástí jak jejich minulosti, ale hlavně v podvědomí lidí zanechávaj odkaz i současnejm generacím. Takže úplně v klidu můžu říct, že ten kdo má rád kapely jako Sedition, Scatha nebo třeba The Dagda, bude stoprocentně spokojenej. Stejně jako jsem já.