Ostravská sebranka Malignant Tumour vydala svůj další albový počin s názvemOverdose & Overdrive. První ochutnávkou z nového alba byl stejnojmenný klip, který bodoval tak, že byl na youtube zakázán po dvou hodinách. Tedy pokud nejste přihlášeni k uživatelskému účtu. Ten, kdo tyhle horníkovské gurmány zná, jistě nebyl obsahem klipu příliš šokován, ale duševně méně otrlí jedinci pravděpodobně naprázdno polykali nebo v horším případě naplno dávili. Osobně kvituji výborné profesionální ztvárnění klipu, ale jeho obsah se nesl v duchu v jakém jsem očekával, tedy „děvky, chlast a chlebíčky“.
Malignant Tumour již dávno nejsou kapelou, která by hrála v zaprcaných garážích a poblitých klubech. Svou vlajku drží hrdě vzhůru, o čemž svědčí i nedávné evropské turné s metalovou legendou Possessed. Kapela samotná vzešla z undergroundového podhoubí, ale stále víc se přibližuje k velkým světlům ramp a vstříc metalové slávě. Což samozřejmě neskousnou všichni příznivci podzemní muziky a považují tuhle partičku za jakési pomyslné zrádce undergroundových ideálů. Proti gustu žádný dišputát, ale necítím se samovolným soudcem z lidu, abych vynášel resumé či plival hleny. Ostravské zbíječky míří tam, kde jistě o podzemním undergroundu nemůže být řeč, ale na druhou stranu chápu, že po dvaceti letech existence se jim nechce stále hrát v garáži za pivo a párek. Prostě a jednoduše, buď tento fakt přijmete nebo ne. Bezejmenných diskutérů na různých fórech je přehršle a virtuální prostor internetu je dost velký, aby spolknul kdejaké hovno. Takže opět může diskutovat do aleluja.
Cením si toho, že i přes výše řečené neztrácejí tihle kluci nadhled, který jim je svým způsobem vlastní a dělají šou, která možná zavání einkesselbuntesovskou pompézností, ale pokud se fanoušci baví, tak v tom nevidím problém. Až budou trapní, tak to určitě poznají i na těch fans pod pódiem, ne? K tomu dělat tuhle svou šou precizně jistě patří i kvalitní nahrávky, takže opět bylo za produkčního vybrán, zvláště v metalových kruzích legendární, Andy Classen a album bylo natočeno v jeho slovutném domovskémStage One Studiu. Zvuk je tedy nadmíru dobrý, a ti kteří slyšeli předchozí zhoubně nádorový opusEarthshaker, tuší, že i tentokráte si dal mistr zvuku na soundu kapely pořádně záležet. Precizní záležitostí, jak je u Malignantů již dobrým zvykem, je i obal. Jsem vlastníkem vinylové placky zabalené do povedeného gatefoldového obalu v temně ponurých barvách. V kapse, kde se nenachází deska, je zastrčen plakát v duchu celkového designu desky a vnitřní sáček na LP se pyšní povedenou koláží s vrškem od rumu, típlými cigárami a jinými nezbytnými proprietami metalových hudebníků. A samozřejmě obsahuje i texty songů.
V roce 2005 vyšlo přelomové album Malignant Tumour Burninhell a od té doby se kapela snaží o osobitý, nikoli však totálně originální, mix rock´n´rollu, crustu a starého metalu. Na jednotlivých albech od té doby vždy nějaká ze zmíněných ingrediencí převyšuje, ale celkový sound kapely je snadno rozpoznatelný. Občas je však až moc okatě motörheadovský. Před tímto albem proběhla rošáda na bubenické stoličce, ale i nový bubeník dobře zapadl do zajetých kolejí a vytýčené cesty. Nové album navazuje přesně tam, kde skončil předchozí počin a spíše brousí detaily, než by přišel z nějakou inovací, která by kapelu posunula zase o kousek někam dál či někam jinam. Tihle metaloví ševci se na novém albu přísně drží svého kopyta, což mi osobně nepřijde až tak prdel nakopávající. Pokud jsem Burninhell mlsal jako prvotřídní crust´n´rollovou smetanu, In full swing obdivoval pro jeho přidané okovy z těžkého skandinávského kovu, tak Earthshakerjsem považoval „jen“ za dobré a precizně odvedené album s patřičnou dávkou metalové hitovosti. NovinkuOverdose & Overdrive považuji prostě jen za dobré album, které valí v kolejích vytyčených předchozí deskou. Jednoduše deska je to dobrá, ale prdel muzikou zlynčovanou z toho jednoduše nemám. Výjimkou budiž song Stay Over Night, který se nese v příjemném metalovém down tempu s nabroušenými kytarami a pro Malignanty nebývalou melodičností. Ne, ploužák zvaný oplodňovák to není, ale ukazuje se tvář kapely, která doposud nebyla známá. Pohříchu je to ale jedno z mála nepředvídatelných míst nového alba. Tím druhým se může jevit závěrečné outro (či co to je) Final Delirium, které je podle mě spíše na škodu věci a plní nevděčnou funkci jakési pomyslné vaty.
Malignant Tumour opět dokázali, že dokáží precizně zpracovat nové album, ale ve srovnání s jejich předchozími nahrávkami mám tady největší pocit opakování se a až na zmíněné výjimky postrádám nějaké pořádně inovační prvky. Na druhou stranu je to ovšem tak, že zase tolik srovnatelně dobrých desek u nás stále ještě nevychází, takže nad průměrem tuzemským rozhodně jsme. Ovšem jak by to bylo s průměrem evropským či celosvětovým, si netroufám odhadnout. Už třeba jen proto, že metalově střižené zahraniční nahrávky neposlouchám více jak deset let a jakýs takýs přehled mám jen v nahrávkách, které už zavání plnoletostí. Každopádně zmlsaný předchozími alby, nyní jen olizuji zbytek nanuku na dřívku a pevně doufám, že příště se nedostanu k oné dřevěné špejli bez chuti.”
Roman pro www.kidsandheroes.com
“
