TERROR – Always the hard way LP

Popis

Docela přesně si pamatuju, jak jsem poprvé držel Lowest of the Low. Tenkrát Terror oživili styl, kterej už jen pochodoval jako mrtvej mechanizmus díky Madball a zástupu buranů, který nikdy nešli hloub. Nastala totální mánie, ve který každej německej kinder vlastnil aspoň jeden design trikaTerror. V dalších letech klouzali Terror jen po okraji mýho zájmu. Občas se vyloupnul song, jako třeba Are We Alive na One With the Underdogs, kterej drtil. Je tu nová deska a já zprvu bez většího zájmu vkládám CD do věže. Ale co to kurva? Tahle deska šlape jak svině. Žádný zbytečný zádrhely, snad možná i díky novýmu kytaristovi, kterej nahradil Franka Novince, nastoupivšího do sledu Hatebreed. Přes stylovej obal a citát od Charlese Bukowskiho se dostávám k textům a pozor, taky k vysvětlivkám, který bych v tomhle bookletu fakt nehledal. Trial jsou pár let mrtvý a tady politika nebude. Mám recht, i když po přečtení musím se Scottem v 70% souhlasit. Nejde o žádný intelektuální rozbory, ale co na srdci, to na jazyku a to se cení. Poslední dobou mě docela dostávaj věci, na který bych před pár lety ani nesáhnul. Třeba Death Threat se songem Hated & Proud a teď Terror. Lidský příběhy, frustrace, scéna. Patetický? Možná, ale tahle kapela je tu teď odjakživa a s novou deskou má můj respekt. Není třeba rozpitvávat, jak Terror zní. Každej i ten nejzapřísáhlejší odpůrce týhle kapely to ví. Always the Hard Way ale drží pohromadě víc než všechny předešlý desky dohromady a pro mě je obrovským překvapením po všech stránkách. (Ivan)