P.R.O.B.L.E.M.S. – Make It Through The Night LP

13,60

hardcore / punk

Není skladem

Katalogové číslo: 3101 Kategorie: ,

Popis


Vím, že se to někomu bude zdát málo, ale já jsem za to vděčnej. Jsem vděčnej, že na tomhle posranym světě zůstavá pár jistot. Jednou z nich je, že v Portlandu je nevyčerpatelná zásoba skvělých a inspirativních kapel, kterým se daří vyjímečným způsobem spojovat dohromady parádní muziku a s ní spojenej životní postoj. Není to totiž zas taková samozřejmost, jak by se na první pohled mohlo zdát a právě proto, to pro mě znamená mnohem víc než jen rock´n´roll. I když jeho současnou hlučnou mutaci zvládají zrovna P.R.O.B.L.E.M.S. s takovým přehledem, že vám to rozdrnčí příbory v šuplíku.

Postava Kelly Haliburtona zanechala v punkové historii zcela bez diskuze velmi zásadní rýhu. Kapely Resist nebo Detestation měly naprosto fatální vliv na celou hard core scénu a i jejich zásluhou se v 90. let zformovala silně politická a řádně nabroušená fronta punks, kteří byli v otevřené válce se společností. A právě Resist nebo Detestation můžeme vnímat jako soundtrack té doby. Už v samotné muzice byla zakódovaná hrozba, ve chvíli, kdy jste zaslechli první tóny, zvedl se vám adrenalin, protože to bylo reálný, byly to zhudebněný zážitky z ulice, každodenní realita. Byl to punk ve své původní podobě a proto měl takovou sílu. Teď se píše rok 2011 a já pokládám na gramofon singl P.R.O.B.L.E.M.S. Ze středové etikety se na mě zubí Kelly v objetí s Brucem Roehersem (1950 – 2010) a v drážkácj čeká na odpálení další punkové bomba. Nechtěl bych to celé stavět jen na Kellym, protože tohle je evidentně naprosto týmová práce, ale jeho osoba je pro mě zásadní právě v tom, že se na ni dá demostrovat věrnost a životní cesta. A oba dva songy na tomhle singlu to okamžitě potvrdí. Okouřil jsem volume doprava ještě před tím, než jehla poprvé zapraskala, protože jiná možnost prostě není a tohle je přesně ta chvíle, kdy se úplně vysrete na to, co řeknou sousedi, matka, co se chystá do kostela nebo váš spolubydlící, který dospává alkopárty z předešlé noci. Je to přesně ten případ, kdy samotná muzika vyvolává alespoň minimální akt osobní rebelie, i když se to může v mnoha případech zdát směšné a malicherné. Mě ale přesně tahle energie změnila před sedmnácti lety život a funguje na mě i těď. V tomhle konkrétním případě má podobu toho nejklasictějšího hard core/punku jehož sound má na svědomí především jedna kapela. Je z překvapivě z Portlandu a jmenuje se – Poison Idea. Jakákoliv současná kapela z tohohle města se nikdy nestyděla otevřeně přiznávat svoje kořeny a jasně odmítat hrát hru na originalitu” stylem “o téhle kapele jsme nikdy neslyšeli, takže to, že zníme jako oni, musí být čistá náhoda”. Ruku na srdce, zrovna v téhle scéně se dá asi už těžko vymyslet něco nového a já už dlouhé roky zastávám názor, že to hlavně opravdu není zas až tak potřeba. Jako argument mi může opět posloužit třeba právě tenhle singl, který vás rozjede jak parní lokomotiva. Už úvodní kytarovej nájezd je zahranej způsobem z kterého je jasné, že až do toho P.R.O.B.L.E.M.S. prásknou naplno tak ve vás hrkne a taky že jo. V plné síle to má naprosto kurevskej tah, který májí na svědomí hlavně zabijácké bubny, klasická to devíza místní scény. Jejich kouzlo spočívá hlavně v tom, že nic nekomplikují, ale každej úder má razanci rány bičem, která pohání dopředu katarovou bestii a drží nad ní kontrolu. Tak se odvděčuje tím, že plive přesné, drtící, ale pořád punkové riffy, které vám navíc ani omylem nezplývají dohromady, takže to poslední co hrozí je pocit, že posloucháte pořád jeden song. Samostatnou kapitolou je pak Kellyho basa, opět naprosto unikátní a nápaditá. Neznám asi žádného jiného punkového basáka, který by hrál podobným způsobem a poslouchat ty vyhrávka je pro mě fakt slast a nepřestává mě fascinovat že přes svou relativní složitost nijak nebrzdí celek. Nad ním pak vládne parádní vokál, která našel perfektní poměr mezi čitelností a agrasivitou a hlavně má dostatek razance na to aby nezanikl v kytarové palbě, které se navíc daří dodávat nahrávce rock´n´rollový šmrnc bez toho aby se ztratil punkový drive. Přesně tohle uměli skvěle právě Poioson Idea (k dokonalosti to podlě mě dotáhli na “Kings of Punks”) a to byl také důvod proč byla ta kapela tak vyjímečná. P.R.O.B.L.E.M.S nasáli možná ještě trochu víc motorkářského vlivu Motorhead, ale pochybuju, že se najde někdo, komu by to vadilo, stejně jako ovlivnění Freeze, zejména obdobím, kdy vydali singl s rozsřílenám policejním autem. Na závěr asi zbývá zmínit třaskavý a tak akorát špinavý zvuk a samozřejemě fakt, že i po textové stránce není tahle kapela žádná prázdná blbost. (Banán)

Další informace

Hmotnost 0,4 kg
Vydavatelství

Žánr

,