Kolik z vás, uctívačů osmdesátkového thrash-hardcore punku, si někdy položilo otázku, kam se asi poděli ex členové kultovních Septic Death? Od konce této kapely, vedené ikonou hardcore grafiky Pusheadem, uběhlo již bratru čtvrt století, ale to nic nemění na tom, že v Little Miss And The No Names najdete hned dva ex členy této kapely. Staré psy evidentně nové kousky nenaučíte, a je to tak dobře.
Pokud se totiž zaposloucháte do kytarových postupů a aranžových triků na této nahrávce, dojde vám asi dříve nebo později, že pocházejí ze stejné dílny, ve které vznikala tvorba zmíněné hardcore/skate rock ikony. Ovšem zde je vše poněkud uspořádanější a sofistikovanější. Maniacky splašený hardcore byl vystřídán punkovějším feelingem, hraným spíše ve středních tempech, ovšem bez ztráty onoho osobitého ducha, kterého v sobě měla už tvorba Septic Death. K tomu je ještě dobarvený vřeštivým dívčím zpěvem. Ten nemusí sednout každému, dle mého ale bezchybně koresponduje s celkem a osciluje někde mezi rozječeností riot grrrl kapel a v melodičtějších momentech starou dobrou Wandy O Williams v její punkové éře.
Po stránce písničkové a aranžové je to od začátku do konce skvělá deska, která je navíc na hony vzdálena uniformitě, příznačné pro převážnou většinu současné produkce. Onu nekonfekčnost ještě umocňují poměrně zvláštní postupy bubnů. Nahrávka dílem evokuje osmdesátá léta, avšak ani na moment nevytváří pocit další retro záležitosti, a v tom celá kapela odvádí skvělou práci, především první strana desky je bomba od začátku do konce. Úvodní CCM by mezi klasické songy Septic Death zapadla jako ušitá, totéž lze říci i o druhé Mind a třetí Dirty Sheep je parádní punk song na závěr první půle desky! Trojice písní na druhé straně pokračuje ve stejném duchu, jen ty první tři mě baví víc.
Návdavkem dostanete hezky zpracovaný sítotiskový obal, barevný vinyl, samolepku, ale především parádní porci hardcore punku. Velké překvapení a dík za něj.
