Hrubost na druhou. Švédská bruska Electric Funeral (ex-Warvictims, Dödsdömd, Desperat atd. atd.) a řecká odpověď na Disclose Go Filth Go. Šest válů hrubého noise d-beat punku věrného tradici japonského a skandinávského hardcore.
ELECTRIC FUNERAL / GO FILTH GO split EP
Buky (periferia.cz)
Společné EP dvou kapel, které jsem dosud znal jenom podle názvu a kusých informací. Od Švédska tak nějak člověk víc předem co čekat, obzvlášť když se jedná o projekt profláklého hyperaktivisty Skitsylena, Řecko je přeci jen v tomdle směru trochu míň čitelný předem, ale co se týče Go Filth Go, brzo už bude všecko jinak. Nejen díky tomuhle splitku, ale i chystanému koncertu.
Soluň je sice tuze teplé a prosluněné místo, ale je všeobecně známo, že jižanský národy jsou horký hlavy. A když se vzhlídnou v japonskym d-beat hardcore, je to pekelná kombinace. Nojo nojó, nálepka kapely, která je totální poctou Disclose a podobnejm spolkům, je předchází. Nadšenecké ohlasy halekají, že i zpěv je hodně podobnej Kawakamimu. Zas bych to nepřeháněl, něco na tom určitě je, ale mě to zní spíš jako by byl Kawakami (budíž mu země lehká) přiklopenej kostelním zvonem a ještě ho u toho někdo škrtil. Ale vono to k tomu tak nějak patří, takže pro nesmlouvavý milovníky stylu to bude jistě přínos. Jinak to ale šlape hodně solidně, to se musí nechat. Špinavá d-beat noise / distort koule, nemilosrdně tepající a hrnoucí před sebou hory lebek (splnil jsem atributy popiskového klišé?). Jestli jste bezmeznými hltači daného japan stylu, připočtěte si hrstku euforie navíc. Každopádně naživo to bude slušnej masaker, o čemž se můžete přesvědčit 19. dubna v Praze, kde GFG vystoupí po boku stylově zpřízněné partičky Fear Of Extinction. Více informací o kapele najdeš v aktuálním rozhovoru zde.
Na pana vydavatele nutno prásknout, že si na vydání Electric Funeral brousil svůj tehdy ještě bolavej zoubek už po prvním demu, takže něco podobnýho bylo spíš jen otázkou času. Sice už se tady objevily na EF čtyři recenze, takže těžko psát něco novýho, ale shrňme si aspoň základní fakta: EF je one-man projekt Jockeho z Warvictims (Dödsdömd, Ambulance, Human Waste, Totalt Javla Morker, Uncle Charles, Desperat – má cenu pokračovat?), pro kterýho tohle není zas tak úplně nová zkušenost, protože už předtím měl jinej sólo projekt, nazvanej Sekten. Zůstaneme radši jen u kapel, některý lidi by svou hyperaktivitou mohl provokovat haha. Svět je plnej bláznů, ale některý jsou víc 🙂 Každopádně! Že to celý má na svědomí jen jedinej člověk těžko poznáte, popravdě, kdybych to nevěděl předem, ani bych nezačal uvažovat, že tohle není práce kompletní kapely. EF valí hrubej d-beat crust, oproti předchozí straně s čitelnějším zvukem. Stejnej základ, ale hlavně v první půlce je to tady míň noise a víc hc punk. Poslední vál už je čistej d-takt. Ne že by na tom záleželo, ale tahle strana mi sedne víc, už jen díky zpěvu, přeci jen mám rád když se zpívá (eh, le pardon, řve!) víc jak čtyři slova za minutu, ale proti gustu žádnej dišputát.
Parádní artwork má na svědomí řeckej kreslíř, na jehož blog můžete mrknout na http://admczeroseven.blogspot.com. Vypadá to jakoby se nechal trochu inspirovat tim chujem z Faunova labyrintu, ale třeba jsem taky úplně mimo. Připočti k tomu ještě chutnej tmavě modrej žíhanej vinyl, takže esi máte rádi disbeat jak řemen, japonskej a skandinávskej hardcore, šáhněte po tom. A neumažte se, je to špína.
ELECTRIC FUNERAL / GO FILTH GO split EP
Banán (czechcore)
Jedna věc je na punku fakt naprosto úžasná. A to ta, že rozhodně není nutné být nějaký virtuóz nebo superintelektuál, abyste někomu řádně rozčísli pěšinku. To bylo první, co mě napadlo, když jsem si pustil tohle splitko dvou spřátelených spolků, které spojila dohromady láska ke klasickému d-taktu a Mirek Phobia.
Jak už jsem naznačil, striktní vyznavači progresivity můžou rovnou vysmahnout. Tady se jede od prvního momentu podle zprasených kolejí, které byly do spustošené zěmě vyryty už skoro před třiceti lety a od té doby po nich putují další a další hordy barbarů s lahváčema a nábojákama. Evidentně je to baví a je jim úplně u prdele po jaké cestě je módní šlapat právě teď. Valí se tudy i Go Filth Go z Řecka a rozhodně to není jen nějaké poskakování po šutrech. Tempo je od začátku hodně solidní a nezaznamenal jsem jediné zaváhání, jenom se občas na moment podřadí. Není to sice úplně megaúprk, ale o to ani nejde. Důležité je udržet hlavně tah a to se daří myslím perfektně . A to i proto, že kluci si to fakt moc nekomplikují nějakejma odbočkama. Tři skladby kolem vás odsypou během několika minut a vládne jim především přísný a nekompromisní d-takt rytmus, řezavá a řádně nabroušená kytara s krutě nastaveným zvukem, který dokonale vyplňuje celou nahrávku a s přehledem zabraňuje tomu, aby to znělo prázdně a rozpačitě. Občas nějaká ta stopka, ultraprimitivní vyhrávka a pak zase zpátky do tempa. Vokál je naechovaný, taky se rozhodně nepouští do žádných experimentů a ctí tradici mistrů. Do muziky sedne perfektně a dodává jí zlou a nasranou auru, což je podle mě super. Celé to dost smrdí po staré Brazílii, trochu možná po Finsku a rozhodně po Japonsku, hlavně samozřejmě Disclose. Texty jsou několika řádkové výlevy šlapající po ksichtu lidské rasy. V rámci stylu perfektní práce. Na druhé straně pak vládne kang švédských znectívačů a z jakého kanálu vylezli pozná po pár vteřinách každý, kdo někdy slyšel Anti-Cimex nebo Totalitär. To Švédsko se prostě nezapře, ale rozhodně tím nechci naznačit, že s tím mám problém, spíš přesně nopak. Tenhle styl vikingům vždycky seděl a tady je další důkaz. Oproti Go Filth Go, možná o maličko více změn (ale fakt o maličko) a takový ten klasický Totalitär tlak, který ve vás dokáže probouzet hodně ukryté pudy. Je to zase docela noise, ale trochu jinak než je tomu u Řeků, víc to píská, ale zas to není takový extrém jako některé japonské noise punky i když z těch evidentně Electric Funeral čerpají . Prostě se v tom pořád orientujete a můžete si tak opět užít precizně odvedenou práci a dokonce si i zazpívat refrény. Slova to opět nejsou nijak složitý, ale údernost jim rozhodně neschází. Celkově to pak k těm zmiňovaným klasikám rozhodně nemá daleko, protože to fakt kurevsky šlape a to asi i díky tomu, že to nehrajou žádní bažanti, ale ex – členové Warvictims nebo Dödsdömd. Povedený je obal a celkové grafické zpracování a nakonec můžu zodpovědně prohlásit, že tohle je podle mě super d-beatová deska, která sice asi udělá radost jen pár magorům, ale zase to bude radost upřímná a podle mě i velká. Respekt všem.
